O firmě

Opět jsme podpořili Zdravotního klauna

Na přelomu roku jsme se přidali k hrdým podporovatelům Zdravotního klauna. Začátkem podzimu jsme se rozhodli tuto dobročinnou organizaci podpořit znova. Zdravotní klauni tu jsou pro nemocné děti, osamocené seniory, zdravotnický personál a také pro všechny jejich blízké. O tom, kdo přesně jsou a co dělají, jsme psali již dříve. Nyní Vám jejich služby přiblížíme příběhem klauna z knížky Malé zázraky II (vydal: Zdravotní klaun, o. p. s.).

WF klauni

O Pavlovi

     Pavla znám dlouho, možná až moc dlouho. Poprvé jsme se potkali na hematologickém oddělení. Pavel ležel na lůžku, byl bez vlasů a koukal do stropu. Asi se nudil. Vstoupil jsem do pokoje a pozdravili jsme se. Mému kolegovi mezitím několikrát upadlo ukulele, převrhl židli a omylem si do kapsy schoval Pavlův mobil.

     Pavel se začal usmívat.

     Od té doby jsem se s Pavlem setkal nesčetněkrát. Postupně jsem na nemocničních pokojích poznal celou jeho rodinu. Pavlův táta, hřmotný horal z Beskyd, nám jednou dělal dirigenta. Místo taktovky mával do rytmu trenkami mého kolegy. Pavel se náramně bavil. Takhle svého tátu ještě neviděl.

     Při další návštěvě nám pro změnu zase pomáhala Pavlova sestra. Netuším, jak se to stalo, ale v rukou se jí nějakým záhadným způsobem ocitla role toaletního papíru. Všichni jsme s údivem sledovali, co bude následovat. Všichni, až na mého kolegu, jenž jí koukal přes rameno a začal z uvedeného svitku recitovat básně. Poznal jsem tedy celou Pavlovu rodinu.

     Na oplátku jsem ho seznámil s tou svou. Za tu dlouhou dobu, co se známe, se u něj vystřídali určitě všichni. Dr. Alois Vemeno, 52 kolegyně Kyki Kyslíková, Ervín Prkýnko. Nesmím zapomenout ani na Gabrielu Giganti, dr. Vykulenou a Květuši Vitamínovou. O fotbale se Pavel vydržel neskutečně dlouho bavit s kolegou Dudlem a naprosto znuděně jim u toho statovala Božena Složená, řečená Božka Složka. Posledním členem našeho týmu se stala sestra Nouzová. Všichni mí kamarádi, vlastně moje rodina…

      Jednou, to byl zase Pavel bez vlasů a koukal do stropu, jsem vstoupil do jeho pokoje. Tentokrát se Pavel neusmál. S kolegyní jsme se snažili, seč jsme mohli. Nic nezabíralo. Asi je unavený. Možná na nás nemá náladu, pomyslel jsem si a začal se loučit. V tu chvíli se Pavel posadil na postel a řekl: „Prosím, ještě nechoďte.“

     A tak jsme si sedli na židle vedle postele a jen tak byli spolu. Bez fotbalu, kouzel, muziky, a mně v tu chvíli došlo, že jsme vlastně kamarádi.

Jsme přesvědčeni, že pomoc dobročinným organizacím je správný směr, kam se naše firma bude i nadále ubírat. Pokud Vás služby Zdravotního klauna zaujaly, můžete se stát hrdým dárcem i Vy.

Reference a případové studie
Nahoru